Vyrůstali jste s nějakými zvířaty? Já ano, vyrůstala jsem se slepicemi a s králíky. I když jsem celý život, si vždycky přála mít psa anebo kočku, tak rodiče ani prarodiče mi to nechtěli nikdy dovolit. Říkali, že se psy a s kočkami je to prý velice náročné, že psi potřebují výchovu. Tohle je naprosto logické. Myslím si, že nikdo by si neměl pořizovat psa, když by na něj neměl vůbec čas, když by nechtěl psát vycvičit. Proto je nejlepší, když si třeba pořídíte kočku. Tohle jsem takhle vůbec nepochopila. Proč mi rodiče nebo prarodiče nechtěli pořídit kočku, vždyť kočka přeci žádnou výchovu nepotřebuje.
Kočka přeci žádný výcvik nepotřebuje, tak proč bychom nemohli mít doma kočku? A rodičů a prarodičů jsem se na to několikrát ptala. Kočka přeci není agresivní a nezakousne třeba králíka či husu nebo slepici. Tak nevím jak to rodiče a prarodiče je mysleli, že by nám nepořídili ani kočku. Z toho jsem byla opravdu velice nešťastná, ale co jsem měla dělat? Samozřejmě, že jsem s tím nic udělat nemohla, protože v té době jsem byla šestiletá malá holka. Opravdu hodně jsem si přála kočku nebo psa, ale bohužel jsem vždycky naletěla. Tvrdě jsem narazila, nakonec mi rodiče pořídili akorát křečka a morče.
Z toho jsem jednoduše šťastná nebyla. Chtěla jsem mít psa. Psa jsem si pořídila až ke svým patnáctinám. Rodiče z toho vůbec nebyli nadšení ani prarodiče ne. Byla jsem opravdu naštvaná, že mé štěstí a mou radost nesdílí i mí rodiče a rodiče. Byla jsem na ně naštvaná asi měsíc. Nakonec to ale dopadlo tak, že rodiče i prarodiče si mé nové štěně opravdu hodně oblíbili. Dokonce jsme se také potom hádali, s kým pes bude spát. Ve většině případů můj pes spal se mnou. To jsem vůbec nechtěla dopustit, aby můj pes spal s někým jiným. Navíc můj pes byl opravdu chytrý a mně si tak zamiloval, že můj pes nechtěl ani k nikomu jinému jít. Ale když někdo mu nabídl jídlo, tak to si samozřejmě moc s chutí vzal.
