Faktem je to, že to nula něco procent jsou spíše případy, kdy za věc nemůže ani tak pes, ale jeho přitroublý pán. Pokud si někdo pořídí nějaké plemeno psa, které je nesprávně pojmenováno jako bojové, a neumí mu poručit, je tu průšvih. Tito pejsci potřebují skutečně neúprosnou a pádnou ruku (obrazně, ne že budete psa řezat). Jejich pán jim nesmí dát prostor k nějaké svévolné manipulaci nebo k něčemu jinému, než zní příkaz. Bohužel, spousta lidí to nezvládá a vše se pak svádí na pejsky.
Proto je lépe před pořízením čtyřnohého kamaráda se pečlivě informovat, co je to zač. Jaká je vlastně celá ta rasa, jaké je zrovna to štěně nebo dospělý pes kterého si chceme vzít a tak podobně. Neponechávejte nic náhodě a skutečně si to pečlivě proberte. Vyhnete se pozdějším potížím.
Nutno je také zvážit velikost psa. Vždycky se kácím smíchy, když třiceti kilová dívenka tahá na vodítku tank střední velikost vážící její dvojnásobek. Takový pes ví, že páníček nad ním vládu nemá a většinou si dělá co chce. Pak už není na vodítku veden pes, ale naopak je smýkán porůznu ten, kdo jej vede.
Majitel psa je povinen zaručit bezpečnost. Když vám uteče a vrhá se na kolemjdoucí, nebude trvat dlouho a můžete dostat do čenichu. Jak vy, tak pes. Vy třeba víte, že neublíží, že jen vyžaduje pozornost, ale neví to ten druhý člověk a vše se může velice škaredě zvrtnout.
Je spousta případů, kdy i malý pes někoho napadl. Pravda, nemá to nikdy fatální následky, ale vzniklým nepříjemnost se dalo zabránit pouhým vodítkem. Pokud to skončí jen utrženou nohavicí a poškozený vás nezažaluje, třeba za leknutí, újmu na zdraví a tak dále, máte štěstí.
Prostě a jednoduše, mějte psa vždy na vodítku a máte pokoj. O náhubku se již ani nezmiňuje, protože to je tak na samostatný článek. Každé město má jinou vyhlášku o psech a vůbec není od věci si ji nastudovat.
