V minulosti býval problém rychlého předávání informací, ať z války či jen mezi lidmi z vzdálených míst. Dnes tento problém v průměrně vyspělých zemích nemáme díky rozšíření internetu a mobilní sítě. Problém nastává, když náš telefonní mobil, tablet či počítač nedáme z ruky. Problematiku závislosti na telefonu vidíme při jakémkoli věku, avšak nejčastěji se to týká dětí a adolescentů. Není divu, rodičům nedělá žádný problém dát své ratolesti zpočátku i samo neumí mluvit vlastní mobil, jen aby přestalo plakat, nebylo hlučné nebo neotravovalo. Dětem se odjakživa líbí vše, co svítí, bliká či přehrává hudbu, takže poté co dostane mobil jsou naprosto spokojené, neboť mobil splňuje všechna kritéria.
Rodičům se to též líbí, protože se v tu chvíli nechtějí věnovat dítěti kvůli jiné práci. Vypadá to, že mobil dělá obě strany šťastnými, ale to po krátkou dobu. Po pár letech dítě více rozumí mobilu, takže si samo přehrává hudbu, hraje zkušeně hry či sleduje videa a nechce po jednom odehraném kole ve své oblíbené hře odevzdat nazpět rodičům jejich mobil. Většina lidí tento problém vyřeší jednoduše, koupí mu vlastní mobil a s tím přichází nové problémy jako vlastnoručně stažené sociální sítě a podobně, ač dítěti klidně není požadovaný věk pro vlastnictví účtu na nich.
Při věku s začínající pubertou bývají obdobné, ale místy jiné problémy. Tito děti se vyznačují větším odporem k odložení mobilu a sami rodiče nemají větší ponětí, co na něm jejich děti dělají, protože mají v tom již svoje osobní údaje, se kterými se nechtějí dělit. Zároveň školy podporují práci na počítačích a samotné žákovské knížky přemísťují na internet, a o to více rodiče neví, zda jejich dítě je na mobilu již závislé nebo pracuje na školních pracích. Děti dále bývají častokrát upozorňováni, že existují na internetu i lidé se špatnými úmysly, přesto ne každé dítě na to dává pozor.
