Vztahy mezi sourozenci nejsou vůbec jednoduché, a takhle jsem to zažila já se svým bratrem. Byla jsem velice zoufalá a přemýšlela jsem často nad tím, jak bych třeba chtěla se změnit, abych mohla s mým bratrem komunikovat. Bylo mu 18 let, chápala jsem, že má velkou pubertu a že je ve věku, kdy je to normální, aby měl pubertu, a aby si hrál s kamarády, chodil s nimi na fotbal a užíval si po hospodách. Tohle jsem velice dobře chápala, ale nechápala jsem jednu věc, protože jsem mu v životě nic neudělala a vždycky se ke mně choval tak, jako kdybych byla nezdvořilá, nehezky, nepěkně mě oslovoval a dělával mi takové naschvály.
Jednoho dne už mě to velice naštvalo, a svého bratra jsem se zeptala, proč se ke mně takhle chová, co jsem mu udělala za celý život, co jsem mu provedla. Vždyť se k němu chovám hezky, a on se ke mně takhle chová? Začal mi sdělovat, že se ke mně chová velice hezky a že nemá se mnou žádný problém a že to asi vidím nějak divně. Rozhodně jsem to ale divně neviděla. Viděla jsem to, že ty jeho emoce, a to jeho zvláštní chování v jeho věku je normální, ale připadalo mi to, že když jsem byla jeho sestra, tak aby se ke mně choval vhodněji. Tohle mě vždycky hrozně trápilo.
Měla jsem pocit, jako kdybych byla taková bezcenná, a chtěla jsem, abych byla víc odvážná, abych si s ním víc promluvila, a chtěla jsem, abychom si více rozuměli. Všechno ale chtělo svůj čas, protože jakmile už teď uteklo 6 let, tak vám můžu říct, že se svým bratrem velice krásně vycházím, dostal i rozum, a můžu vám říct, že konečně jsem poznala svého bratra v velmi dobrém světle a jsem ráda, že mám takového bratra, protože mi pomáhá a snaží se mi ve všem vyhovět. Rozhodně to ale bylo jenom tím věkem. Takže pokud doma máte takového puberťáka za bratra nebo sestru, tak nezoufejte, protože ty časy se změní a všechno se otočí.
